Můj den

Devítka

1:MDezi prsty mi roky utíkaj',
proč blízko duše cGítím někdy k rCánu strGach,
vždyť v dlaních Emosudy hvězd stejně mám napsanDý,
nad hlavou mi ptáci procitaj',
letí k jihu, vGítr stírá z křCídel prGach,
ten směr maj' tEmisíce cest, tisíckrát hledanAý.
R:Dobře vHmím: teď někde prGocitCá mGůj dDen,
já ještě spEmím, ale už cGítím krCev ve spGáncDích,
když začnem hrHmát, je to jak Gútěk zCa slGuncDem,
dám ti svůj hlEmas, tGy mi svý slova dDej.
2:Umím i pohladit a snít,
i ublížit, a dávat slovům správnej řád,
jen stále hledám tu zem, kam slunce odchází pít,
neumím kreslit mapy lží
a hodnejch tváří, na to si neumím hrát,
pohrobek sídlišť snad smí někdy i hrubě klít.
3:Když vítr okno otvírá,
zdobí mě do mlhy, když podzim křídla rozpíná,
když buší do dláždění kyselej pražskej déšť,
jsem starší víc než o pár let,
čekat na jaro je pro mě těžší, než se zdá,
závidím tratím, že smí za sluncem na jih vést.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:43:09.005+00:00
Výsledky hledání: